Slovo nakladatele. F.Honzak, sefredaktor LIBRI. "Podkarpatska Rus v datech". I.Pop., 2006, Praha

Slovo nakladatele.
Je tomu prave 60 let, co Podkarpatska Rus ztratila zbytky autonomie a na dlouha desetileti i nadeji, ze ji znovu ziska…smutne vyroci - rusinsky Mnichov! Pritom 27 sedm let byla Podkarpatska Rus soucasti Ceskoslovenska…Rusini se stali obcany Ceskoslovenska v roce 1919 na zaklade uplatneni principu prava narodu na sebeurceni,a to podle pisemne vyjadreneho prani jak vrcholnych predstavitelu emigrace v USA, tak i domaciho obyvatelstva. Tuto nabidku Ceskoslovensko rado prijalo.., a to ze strategickych duvodu (Masaryk i Benes okamzite pochopili, ze diky tomu bude mit republika spolecne hranice se svym spojencem Rumunskem)…Ceskoslovensko, tento "ostrov svobody a demokracie", prevzalo vsak nejen nabidku, ale predevsim ohromnou zodpovednost. A jak s ni nalozilo? ...nejostudnejsi kapitolou bylo povalecne "predani" Podkarpatske Rusi rezimu Stalinova Sovetskeho svazu, a to vymenou za jeho podporu Benesova planu na odsun Nemcu. Rusinu, kteri bojovali za osvobozeni sve vlasti = Ceskoslovenska, se prirozene nikdo neptal. A odvolavat se na bolseviky zinscenovany "plebiscit" je vrcholem nehoraznosti, zejmena pote, co jsme sami zazili volby s vysledkem 99,9% pro kandidatku Narodni fronty. Rusini byli navic proti vsem tak zduraznovanym demokratickym principum, i proti platne Ustave jedinym dekretem zbaveni ceskoslovenskeho obcanstvi! Cesi radi odsuzuji Mnichov 1938 a srpen 1968, kdy se jednalo o nas a bez nas. Velice svrchu take shlizeji na imperialni politiku jinych narodu. Odmitaji si pritom pripustit, ze sami sehrali imperialni roli, v niz tragicky zklamali. Bilance je vskutku neradostna… Nedokazali jsme se vyrovnat s pocetnou nemeckou mensinou, kterou jsme v roce 1918 pripojili proti jeji vuli a pote, co se s narodnostni politikou nesmirili a prijali vlastni nacionalni politiku, jsme je bez ohledu na vinu a nevinu az na nepatrnou cast nakonec radeji vyhnali… Nedokazali jsme se postarat o Rusiny, ktere jsme vydali jedne z nejhorsich diktatur 20. stoleti, a ani dnes, kdy Ukrajina usiluje o jejich konecnou likvidaci, nemame o jejich osud az na vyjimky zajem. Divime se naopak Anglicanum a Francouzum, ze ve svych zemich prijimaji "barevne" pristehovalce z byvalych kolonii a temto zemim navic poskytuji podporu. My si prece ve sve etnicky ciste vlasti uplne vystacime s xenofobii a nejsme schopni najit ani naznak reseni s nepopularnimi Romy. Slova jako Ukrajinec ci Rusin jsou pro vetsinovou populaci synonymy pro mafiana ci Cikana (zrejme podle vzoru prezidenta Benese, ktery o rusinskem pravnikovi ze sve kancelare hovoril s despektem jako o Cikanovi, presto se E. Benes, jak rozhodl nas osviceny parlament, "zaslouzil o stat", jen zapomnel dodat, o ktery? Mel opravdu na mysli ten komunisticky a bez Podkarpatske Rusi?!). F.Palacky kdysi napsal: "Ja aspon, kdybych byl trebas z cikanskeho rodu a jiz posledni jeho potomek, jeste za povinnost bych pokladal priciniti se vsemozne k tomu, aby aspon cestna pamatka po nem zustala v dejinach clovecenstva." Myslim, ze autor teto knizky Ivan Pop odkaz velkeho ceskeho historika se cti pro sebe i svuj narod naplnil. Asi je dobre, ze se nas "otec naroda" F.Palacky vsech peripetii ceske politiky 20. stoleti nedozil. Verim, ze by se stydel, stejne jako se stydim ja. Mohu se jen podilet na vydani teto knihy a vsem Rusinum se omluvit a spolu s nimi doufat, ze pokud prezili vsechny boure, ze i k nim se vlada ve veci jejich jednou navrati...

F.Honzak, sefredaktor LIBRI, Praha, 2006