Na sv. Mikuláše v Užhorodě tradičně – "Ruská Сena 2008"

Share |

 

Tamara Kerča (vzrušeně): Ааа... tato cena je putovní?..	Mila Maryševová: Kdy a kde budeme vydány?..	Antiruská cena pro „ministra kultury“- Šarovary se špekem

Z vystoupení účastníků:

A.V.Gegalčij: A.V.Gegalčij: Minule jsme jaksi lehkovážně referovali o úspěších ve finanční oblasti a... uřkli jsme se: přišla světová finanční krize a – konečně! – na starou poznámku M. Žvaneckého o tom, že sovětský člověk nedokáže procítěně říci "Jsem na mizině", můžeme odpovědět, že se Mistr mýlil, a že tuto větu říkáme nyní zcela přesvědčivě! Hlavní v této situaci však je, že není proč nás litovat! Litovat je třeba Romana Abramoviče – ten skutečně ztatil mnoho. A my?! – vždyť jsou to drobky... Tím spíše, že jsou tu stále ještě dobří lidé, kteří dokáží Ruskou cenu podpořit! Letos naší Nadaci příspěli Američané (samozřejmě užhorodského původu) a iršavský Rusín Mykola H., který dnes žije střidavě v Německu a v Česku, stejně jako Rusové a Ukrajinci žijící v Praze. Musím se zmínit, že se náš projekt rozrostl o stránky každého z laureátů a získává mnohem větší popularitu, což se projevilo jednak v nárůstu počtu návštěv našich webových stránek, a jednak v publikacích o nich na velkých internetových informačních a kulturních serverech. .

I.Sitar: „...Zdá se mi, že stejně jako pro mne, se cena jako symbol uznání může stát pro Tamaru Kerču obrovským a přijemným stimulem k práci a k vydání nových knih...“

I.Petrovcij: "...Jsem samozřejmě rád, že Tamara Kerča, jako rusínská spisovatelka, byla poctěna tímto vysokým vyznamenáním. avšak musím říci, že píše takovým rusínským jazykem, jimž píší pouze dva lidé..."

M. Kapraľ (kmotr laureátky): "...a já se domnívám, že jazyk Tamary Kerči, stejně jako veškerá její činnost, jsou ozdobou rusínské kultury... a že celá rodina Kerčů vynaložila mnoho úsilí k ukotvení naší kultury".

Host, jenž by rád zůstal v anonymitě: „...a Petrovcij vůbec pouze sám samotinký ve svém jazyce píše“.

T. Kerča: Ааа... tato cena je putovní?..

V.Dvorcin: „.. Zcela odpovědně prohlašuji, že poté co Felix Krivin odjel do zahraničí, Ljudmila Pavlovna se ctí uchovává vysokou úroveň ruského slova na Zakarpatí!..“

I.Petrovcij: "...mne lze považovat za kmotra, jelikož jsem již dávno upozorňoval porotu, že Mila Maryševova je nádhernou kandidátkou na laureáta! Je to velice dobrá básniřka a velice hezká žena – chybí snad ještě něco?

Akademik a spisovatelé. (Michail Beleň a Vasil Matola, Ivan Petrovcij, Ivan Sitar)		Vitalij Dvorcin. Vznešeně o obyčejném.

A.V.Gegalčij: (odpovědi na otázky novinářů)::
- A jaké jsou vaše vztahy s tzv. lídrem rusínského hnutí otcem Sidorem?
- Normální. Je to trochu podivná otázka... co vlastně máte na mysli, můžete to konkretizovat?

- Otec Sidor, zdá se, chce ovládnout všechny rusínské iniciativy na Zakarpatí. Řídí také vás?
- Ne, každý z nás dělá svou práci. A vztahy máme dobré, věcné. Baťuška je pozván na naše setkání, je očekáván.

- Poprvé udělujete Antiruskou cenu. A hned jste ji nápadně přidělili ministru kultury, čili neodolali jste, nezachovali neutralitu a vstoupili do politiky. Proč?
- To je ono – neodolali jsme! Jde o to, že příliš odiózní postavou se ukázal být náš pan ministr. V normální civilizované zemi by člověk v jeho funkci za ten svůj výrok o „psím jazyku“, jimž mluví velká část obyvatel země, a propos – ať jenom malá! – by vyletěl ze svého úřednického křesla natotata. Není vyloučeno, že by padla i vláda. Jelikož nic z toho se nestalo, považujeme za svou povinnost připoutat pozornost společnosti k této nenormální situaci všemi pro nás dostupnými prostředky. Celkově vzato ovšem literatura jen stěží může být mimo politiku. Alespoň po dobu, kdy máme takové „ministry“.

- A „Šarovary se špekem“- co to vlastně je?
- Šarovary – to je velice dobrá věc. Zvláště vynikají v napůl průsvitných šarovarech kupříkladu Turkyně. Nesmí se to s nimi přehánět, samozřejmě. Jestliže tedy sbírá ministr na své usedlosti lidové kroje – Bůh mu žehnej! Ale vytvářet „šarovarní kulturu“?! Navíc v špekem umaštěných kalhotách! oplzlými slovy a činy!

- Čím ještě podporujete literáty?

- Každý laureát nyní má svou stránku na internetu. My ji redigujeme, obnovujeme a šíříme. Cílem je, aby naše hrdiny poznal co největší okruh návštěvníků virtuálního světa.

D.Sidor: „...lituji, že jsem se nemohl zúčastnit osobně, ale z celého srdce zdravím laureáty a přeji jim, aby tvořivě pracovali ve prospěch našeho nádherného kraje, který má dávné literární tradice..„

L.Lucker: „...bylo to velice moudré rozdělení cen…“

M.Dronov: „Ruská cena znamená pro laureáta nejen jistou materiální pobídku a pozornost literárněvědných kruhů, ale rovněž vstupenku do neformálního elitního klubu laureátů – Rusínů, Rusů, představitelů jiných národností, kteří vytvářejí svá díla v rusínském či ruském jazyce“.

Čte Tamara Kerča: Kdo ani před carem nesundavá klobouk? (hřib)	Čerstvá laureátka Mila Maryševová a laureát „staršího ražení“ Vladimir Bedzir	Podněcovatelé/spiklenci: A.Gegalčij a M.Kapraľ