Opět na sv. Mikuláše v Užhorodě - "Ruská Cena 2009" |
Z projevů účastníků. Gegalčij A.V.
Drazí přátelé!
S upřímnou radostí Vás znovu vítám ve slavném Užhorodě, metropoli našeho společného rusínského, ruského světa. Světa ruského a rusínského jazyků, světa literatuty a publicistiky, světa jeho výsosti - Slova. Slova, které je jednou něžné a lyrické, jindy veselé a pichlavé, někdy spojující a někdy ostré jako břitva.
Na naši, dovolím si tvrdit, zajímavé sešlosti, jsou jak je vám známo, také velevýzmamné osobnosti Podkarpatské Rusi. Jako vždy chci vyzdvíhnout Ivana Jurijoviče Petrovcije, jenž je naším prvním laureátem a jedním z klíčových tvůrců moderního rusínského jazyka. Za období, které uplynulo od předvzetí Ruské ceny, se Ivan Jurijovič dokázal vyznamenat ještě několika velkými činy, jak je konec konců pro něj příznačné. Za prvé, byl slavnostně vyloučen z Národního svazu spisovatelů Ukrajiny, přičemž s fantasmagorickým zdůvodněním z úst nejhlavnějšího spisovatelského náčelníka - pana Javorivského, které zní takto: „Za účast v rusínství, které je antiukrajinské“. Za druhé, a to je hlavní, Ivan Jurijovič během těchto let vydal několik takových velkolepých knih, jako je Čítanka rusínského jazyka od Jevmenije Sabova, Gramatika rusínského jazyka od Antonija Garajdy, vlastní knihu Jse esse a napsal 122 básní.
Zvlášť bych pak chtěl upozornit na Antologii moderní rusínské literatury. Její vydání definitivně ukončilo jakékoliv ať již akademické, či amatérské „spory o existenci“ rusínské literatury. Sborník nejen, že dal dohromady díla našich známých mistrů, ale též otevřel dveře několika začínajícím autorům.
Klobouk dolů, Ivane Jurijoviči! Kalap dolu!
Zdravím taktéž srdečně naše laureáty Vasilja Motolu a Ivana Sitarja, pro něž se udělení ceny stalo jistým způsobem tvůrčím katalizátorem, dá se řící, podnětem nebo pobídkou k vytvoření a - což je též důležité! – k vydání nových děl.
Poděkování patří mým „utajeným“ pomocnícím Mile Maryševové a Tamaře Kerčové, které po celý rok nutily naše webové administrátory, aby nespali a šířili díla našich laureátů v síti. A jestliže kupříkladu před touto kampaní měla jména Ludmily a Tamary v internetu pouze několik odkazů, pak na vrcholu sezóny jich bylo již několik desítek. V této činnosti ve prospěch Ruské ceny a každého laureáta pokračujeme.
Vyznamenal se jako vždy také naš vyděděnec Ivan Ivanovič Pop. Chytře využil skutečnosti, že ve Střední Evropě byly zpřístupněny četné archívy, a vydal v ruštině a češtině několik unikátních studií k dějinám Podkarpatské Rusi, které mohou přinést revoluční zvraty v jejím rozvoji. Doufám, že mnozí z vás již četli kapitální Historii Podkarpatské Rusi v osobnostech a malou obsahem, přesto ne méně významnou knížečku s pozoruhodně dlouhým názvem «PODKARPATSKÁ RUS-KARPATSKÁ UKRAJINA- KARPATALJAI TERUELET –ZAKARPATSKÁ UKRAJINA (1938-1945)».
Jak velí tradice, předkládám ctěnému publiku také finanční zprávu, která může být pro někoho vzrušující. Zahájím ji malým citátem ze sítě, z internetu: „Za defraudaci peněz ruských daňových poplatníků, které byly určeny na podporu rusínských organizací Ukrajiny, byl s FSB Ruska propuštěn Kirill Frolov. Jedna paní povídala, že si společně s Heckem, Gegalčijem a Sidorem rozdělili 180 tisíc dolarů – a to jenom v tomto roce! Generální prokuratura Ruské federace se zabývá otázkou zahájení trestního stihání Kirilla Frolova. A co rusínští vlastenci? Peníze, které šlohli, budou muset vracet“.
Právě jste svědky pokusu utratit tyto prostředky, abychom se vyhnuli jejich vracení! Ale mám-li mluvit vážně, pak to nebyl snadný rok a jsem rád, že se podařilo shromáždit peníze, aby projekt mohl dále existovat. Mimochodem, projekt – to zdaleka není jen cena a banket. Mnohem více peněz se musí vynakládat na udržování statutu projektu, na reklamu, na internet, na kancelář, a – bohužel – na hledání prostředků. Letos jsme znovu rozjeli naši činnost oficiálně. Mezinárodní nadace Russkaja premija/Rusˊka premija/Ruská cena/Russian prise je registrována v Praze, má svůj účet, rozpočet. Zbývá nasadit vlastní defraudanty...
Pikantní je, že v období světové krize se peníze našly právě v její epicentru – na Ukrajině, pochází od podnikatelů, kteří neklesají na mysli. Jednomu z nich – bývalému obyvateli Užhorodu V.F., skromnému vědci-fyzikovi a dnes neúnavnému mezinárodnímu dodavateli léků, bojovníkovi s prasečí chřipkou, chci zvlášť poděkovat. Nebál se přiznat, že věnoval peníze na správnou věc. I když mně na poslední chvíli odvážně požádal, abych jeho jméno nezveřejňoval...
Je ale myslím na čase připomenout také mistra ruského slova F.D.K. Také jakoby stále byl mezi námi, je přítomen na Podkarpatské Rusi. To se projevuje nejen v tom, že se zde vydávají jeho knihy, ale rovněž v tom, že nám stále dodává laureáty. Jeho svěřencem byl zde přítomný Vladimir Bedzir, jenž nedávno napsal scénář prvního zakarpatského ztřeštěného banditského televizního seriálu z nedalekých 90. let Balamutovské kroniky. Tvůrčímu kolektivu 1. užhorodského filmového studia srdečný pozdrav.
Ljudmila Kudrjavskaja. Básnířka, spisovatelka, novinářka
|
Opatrovnik o laureatce. Energicky
|
Kritička Mila Maryševová – laureatce Ljudmile Kudrjavské
|
Roman Piščaľnik. Jenom básník | Požehnání od o.Dimitrije (Sidora) | Laureát a Opatrovník v kuluárech |
Také I.J. Petrovcij jako kmotr a lobbista se může těšit ze své práce: jeho chráněnec rusínský básník Roman Petrovič Piščaĺnik obdržel cenu za čistou křesťanskou notu ve svých dílech, za svou rusínskou víru, za knihu Molytva Rusina /Rusínova modlitba/, za básně Muza – dar Božij /Múza je dar Boží/ a za Pisˊmo dalekomu Rusinu /Dopis dalekomu Rusínovi/, které byly otištěny v Antalogii moderní rusínské literatury v roce 2008.
Antiruskou cenu 2009 – Šarovary v sale /Šarovary se špekem/ tentokrát porota rozhodla neudělovat. Nehledě na to, že uchazečů bylo habaděj, výrazné, opravdu pozoruhodné rusofoby v tomto roce se nepodařilo najít. Dokonce známe osobnosti ukrajinské politické elity, které tvořily „dlouhý seznam“, nedosáhly na vysoko postavenou laťku konkurzu. Kupříkladu Viktora Juščenka bylo třeba označit spíše jako významného rusofoba, vždyť kolik sil vynaložil, aby vlasti zavařil, aby přinutil Rusko směrovat stále nové plynovody, tak říkajíc, mimo pokladnu, aby se do kapes Ukrajinců nic nedostalo! Ať platby za tranzit dostanou všelijací Ugrofinové, Němci, Bulhaři, Řekové! Existovalo takové leninské heslo v předvečer revoluce: „Čím hůře – tím lépe!“ To platí i o bývalém oddaném sovětském a poté zuřivě ukrajinském diplomatu Borisi Tarasjukovi, rovněž kandidátovi na titul hlavního rusofoba, jenž zasadil ránu ukrajinské ekonomice a její mezinárodní image – pod jeho citlivým vedením MZV tupě odevzdal Rumunsku miliardy metrů krychlových plynů a tun ropy vedle ostrova Zmejinyj.
Zářivý lídr krajní pravice Oleg Tjahnybok – proč by to nemohl být on? Ve skutečnosti, když se diskutuje o něm, napadají vás pouze myšlenky jako „obyčejný fašismus“ a „Ukrajina über alles“. Pochopitelně, k jeho přátelům patří také ruští „nacbolové“ – národní bolševici. Ostatní uchazeči typu Nikolaje Žulinského, Ivana Vakarčuka & Co, podle názoru poroty, nehledě na veškerou snahu dostat se na přední stránky skandálních politických kronik, jsou pouhými „technickými rusofoby“, kteří ze služební povinnosti vlečou svůj těžký byrokratický kříž…
.
Lev Lucker. Bavorsko, on-line. Ljudmile Kudrjavské.
Tvoji „kudrjavčiki“ tak ironičny,
Jazviteľno kusači, neprivyčny...
Čitateli v tebe SATIRIKA otkryli,
A „KU-KI“ eto podtverdili.
Kto govorit, čto „eto ne tvojo“ –
Lukavit on i eto vse vranjo.
A mne „kudrjašečki“ tvoji
Sovsem ne bezrazličny –
Oni mily, ostry i očeň simpatičny!
Zpívali jsme...
|
Pronášeli přípitky před rozchodem...
|
Nemohli se rozejit...
|