Na sv. Mikuláše v Užhorodu – druhá "Ruská Сena", 19.12.2006.

A.V.Gegalčij: Tentokrát máme velice rozdílné laureáty. Spojuje je především, možná neviditelné, ale velice pevné pojítko: Podkarpatská Rus'. Felixe Davidoviče myslím si představovat není třeba, znají ho i zde, i v Rusku, na Ukrajině i v Izraeli. Kdo by chtěl vědět, za co se udělují ceny, tomu bych přečetl báseň "Slovo". Ta samá o sobě stačí, aby člověk byl naším laureátem. Avšak Krivin píše také dojímavé vzpomínky na Užhorod, ani ne , že píše, on v nich žije dnes a umožňuje žit v nich také nám. O Vasili Matolovi řeknu hned na úvod klíčové slovo – Básník… a pak stačí dodávat: rusínsky, věrný, upřímný, bezprostřední… Jeho vklad v uchování, obrození, vytváření moderního rusínského jazyka – to je základ jeho laureátství… .

Felix Krivin - online a v sousedství s ruskojazyčnou pouští Negev

Blahopřání opatrovníka a vysvětlení, že v Be'r Shevě se cena vydává na „ruské ulici“

Starý přítel a režisér V.F.Dvorcin -  mistr komplimentů

Z přípitků a projevů laureátů:
F. Krivin: ... Drazí přátelé, krajané a stoupenci! Nejsem mezi vámi, ale vy všichni jste ve mně. A nejen ve mně, ale také v mém bytě, v největším pokoji, za největším stolem, jenž se prohýbá pod nejrůznější mi nápoji a zákusky. Já se neptám, kdo co bude pít, protože všichni budete pít vše a jíst vše, co je. Na takovou vzdálenost to žaludku neuškodí. Právem pána domu zvedám číši za vás, moji přátelé, za spolubojovníky celého mého dlouhého života. A přiznám se, že celý tento život, aniž bych věděl, kam kráčím, jsem šel k Gegalčiho Ruské ceně. Dokonce když ještě nebylo Alexandra Gegalchiho na světě, šel jsem k ceně nesoucí jeho jméno. Minul jsem Stalinovou cenu, proběhl kolem Leninovy ceny, přeskočil přes cenu Leninského komsomolu v naději, že kdysi na strmém sklonku života prokulhám mimo Nobelovu cenu, jen dál, pořád dál, k Ruské ceně, která se již rýsovala na obzoru. Já děkuji osudu. A osud se ostýchá, protože, když začínají děkovat, tak ani na obvinění není třeba dlouho čekat. Děkuji Ivanu Sergejeviči Turgeněvovi, který řekl, že kdyby nebylo ruského jazyka, upadl by do zoufalství při pohledu na to, co se děje ve vlasti. Nejsem si jistý, zda by mu pomohla ruština, kdyby viděl, co se ve vlasti děje dnes. Ruská cena by mu pomohla. A v jeho prospěch já bych se jí zřekl. Děkuji mu. Děkuji Puškinovi, Lermontovovi, Tolstému, kteří nám dali tento nádherný ruský jazyk. Připíjím na Puškina, Lermonotova, na Čechova a Tolstého, a samozřejmě na Alexandra Gegalčije, který nelitoval času a prostředků na podporu ruského jazyka a ruské literatury. Děkuji, Sašo! Saša Puškin by vám též poděkoval. Naplníme, přiťukneme si, vypijeme a pustíme se do zákusků.

Společenská kronika

 

Bez oficiálního svolení sankce provedli instalaci pamětní desky na domě, kde žil v Užhorodě Felix Krivin (prospekt Svobody, dříve 40. výročí Října)  laureáti Ruské ceny V. Matola a V. Bedzir, podnikatelé a divadelní činitelé A. Gegalčij aj. Macola, spisovatel a vedoucí katedry M. Roško.